Kafkárenská zahrada zůstávala dlouhou dobu ve stínu. Nejprve naši pozornost “odváděla” stavba a produkce monumentálního sochařského ateliéru Bohumila Kafky, později využívání místa jako pracovního prostoru pro kamenickou dílnu a následně pro tvorbu studujících. V posledních letech jsme se v rámci programu Centra pro umění a ekologii UMPRUM zaměřil*yi na zahradu nejenom jako okolí ateliéru nebo užitnou plochu, ale především jako místo setkávání, sdílení, kritické a kreativní výměny, a také jako na svébytný mnohovrstevnatý organismus, který stojí za to zkoumat, přibližovat se mu, učit se z něj, ale také o něj citlivě pečovat a vyjadřovat mu svůj respekt.

V nedávných aktivitách a programech jsme vycházeli*y tematicky ze zahrady jako prostoru pro umělecké i mezidruhové vzdělávání, rozvíjení třetí role univerzity, výzkumu a činností ohledávajících průsečíky mezi tématy současnosti a role a možností umění a to ve specifickém terénu - zahradě ve městě.