Expozice zahrada je pokus o nasvícení mnohosti, proměnlivosti, procesu stávání se, společného i individuálního zážitku a možností hlubšího napojení s lidským i více než lidským světem. Odhaluje mnohaleté vrstvení a kompostování i další procesy, které se v zahradě odehrávaly a odehrávají, aniž bychom je přitom musely binárně dělit na přírodní a kulturní. Odhaluje komplexitu zahrady se vším co jí utváří, místo abychom do ní vkládali umělecká díla. Expozice využívá kriticky pojem nasvícení, který stojí historicky v jádru konceptu tvorby výstav jako mocenského nástroje vyzdvižení a upozadění. Zahrada pro nás není podřízený nástroj nebo kulisa, ale spolupracovnice s mnohem důmyslnějším tělem a inspirativními vnitřními procesy, které probíhají paralelně s lidskými.

Expozice zahrada nevznikala ze dne na den, je výsledkem dlouhodobého kolektivního pozorování, ladění se na zahradu a prohlubování mezidruhové sítě. Díky minimu výrazných zásahů od doby jejího oplocení před sto lety je zahrada unikátním mnohatělem, které v tomto křehkém hájemství přežívá uprostřed rušného města, které vše mimolidské extrahuje, vytěsňuje, dostává pod kontrolu. Z křoví a zpod listů se vynořují fragmenty sochařských děl minulosti, které nabízejí podloží mechům nebo houbám - zahrada si je přizpůsobuje pro vlastní potřeby, včleňuje je do svého mnohovrstevnatého těla. Díla - zahradní intervence tvůrkyň a tvůrců z posledních let nebo i zcela nová vznikají se záměrem prorůst se zahradou nebo nabídnout impuls nebo oporu pro to, co je v zahradě oslabeno.

Zahrada je světem, do sebe provázaným celkem. Výstavu z ní dělá dramaturgie její prohlídky. Ta udává co se pro tentokrát osvítí a co naopak zůstane skryté. Nejde o expozici děl, ale expozici zahrady se vším, co ji utváří: rostlinami, cestičkami, jezírkem, živočichy na zemi, pod zemí i nad zemí, houbami, sochařskými fragmenty, architektonickými a užitnými intervencemi, ale také pamětí a emocemi, které se s ní pojí. Přidejte se na jednu z nich, přijďte na návštěvu. Nemusíte mluvit nebo poslouchat, je na vás jaké aktivujete při procházce smysly. Chvíli s námi zůstaňte a uvažujte, co nám zahrada může říci o světě, v jakém žijeme, o vztazích, které budujeme, o sítích a možnostech spojení, které často nevidíme, o péči, kterou upozaďujeme, o mimolidské kreativitě, ze které si toho tolik bereme.

Děkujeme moc všem, kteří*ré maji Kafkárnu rádi*y, zejména pak Kurtovi Gebauerovi, který Kafkárnu pro svůj atelier objevil a dodnes je její nedílnou součástí, Matoušovi Lipusovi za dlouhodobou péči o Kafkarnu a Kateřině Vídenové a Amálii Bulandrové za koncipování a organizování množství aktivit, které se pokoušejí udělat z Kafkárny místo pro všechny.

Deník zahrady v PDF: Deník zahrady